Březen 2012

rozchod. další dlouhý citový výlev

16. března 2012 v 20:32 | Nadia |  Muži, vše komplikují...
ooo ano. zase budu psát o rozchodu.

v řádce už třetí na tomhle blogu.
a jsou čím dál vtipnější.. vážně..

byli jsme spolu 4 měsíce a za tu dobu jsme měli asi jen 2 hádky a to obě dost hloupé a zbytečné...
pokaždé když jsme byli spolu měl milión keců, jak moc mě má rád. "i like you a lot" a pořád "sweetheart" sem "honey" tam...
fakt peckovní, jak na tohle vždycky naletím...

každopádně

včera byla naše historicky třetí a asi už poslední hádka...

sešli jsme se večer.
měla jsem špatnou náladu.. mám depku...
do ničeho se mi nechtělo..
on navrhl, jít si zahrát kulečník, který hrajeme poslední dobou fakt často.
vůbec se mi nechtělo. naposledy mě párkrát porazil, což se mi nelíbilo (normálně ho s přehledem drtím..)
ale nakonec mě ukecal.

ano, byla jsem pak protivná.

ale ne proto, že hrajeme, ale prostě proto, že mi to vůbec nešlo. nezlobila jsem se na něj, ale na sebe.
moc jsme nemluvili a rychle jsme skončili.

pak to začalo.

sedíme u piva a ticho.
bylo vidět, že se se mnou nemá náladu bavit. já ze začátku taky ne.
pak mi to začalo být celé líto, jak jsem se chovala.
tehdy jsem zjistila, že je naštvaný zřejmě více, než jsem myslela.
odešli jsme z toho podniku a vydali se směrem na metro.
ticho.

dostala jsem z něj, proč se zlobí. bylo to úplně mimo.

vůbec nepochopil, že moje nálada s ním nesouvisí... že jsem mu nedělala žádné naschvály, a že jsem nechtěla být protivná..

tak moc jsem chtěla říct, že je mi to líto, ale on se tvářil tak tvrdě, že to nešlo...
pak jsme zase šli v tichu...
já to ale nechtěla jen tak nechat, chtěla jsem se udobřit, připadalo mi to naprosto hloupé a zbytečné...
zastavila jsem se znovu o tom začala.
chvíli to vypadalo, že si to i normálně vyříkáme.

a pak prostě, fakt nevím proč to v tu chvíli udělal. něco jsem říkala, ani nevím už co.. nechtěla jsem říct nic ošklivého, ale v té angličtině je to tak těžké něco vážného řešit...
najednou prostě řekl

OK, BYE!

otočil se a odešel.
já tam stála jak opařená.
nezmohla jsem se na slovo.
měla jsem chuť na něj zakřičet "are you serious?"
ale měla jsem pocit, že je to zbytečné, že to nemůže myslet vážně..
že se otočí a vrátí.
ale ne.
prostě si šel klidně tou ulicí.
já tam stála jak trubka.
a on se ani neotočil.

prostě BYE!

začala jsem bulet jak největší kráva.

sedla jsem si na florenci na lavičku, hulila cigaretu za cigaretou (o které jsem stahovala kolemjdoucí opilce).

a strašně ho nenáviděla.

takhle dospělí lidé neřeší problémy.

neodchází uprostřed rozhovoru tímhle způsobem.

nenechávají holku o půlnoci samotnou v centru.

tak moc mě to zklamalo.

tak hrozně jsem mu byla ukradená...

popravdě nevím, jestli to myslel jako rozchod.
možná se ozve.

já to ale jako rozchod beru.

já nebrečím kvůli klukům, se kterými jsem.
žádný mě nikdy nerozbrečel.
pokud jsem kvůli klukovi brečela, bylo to po rozchodu, a až doma v soukromí.

tak hrozně poníženě jsem se cítila.

Dnes mě nic nepotěšilo...

13. března 2012 v 0:30 | Nadia |  deníček
dnešek byl opravdu den nanic...
nic mě nepotěšilo.
naopak mě hodně věcí naštvalo.
rozesmutnilo...
měla jsem celý den depresi.
začalo to už včera hádkou s kamarádem...

navíc mám poslední dobou takové divné pocity ohledně svého zdraví.
někdo by řekl, že jsem hypochondr...
ale mám pocit, že nejsem v pořádku.
mám poslední dobou (tak poslední rok) stupňující se problémy s pamětí.
dřív mi jen připadalo, že zapomínám častěji než dřív.
ale teď už mi to připadá extrémní...

jasně, může to být z toho, že dost piju, moc nespím, nežiju zdravě... prostě jsem si ten mozek zničila...
ale co začalo zkouškové v lednu, můj divoký životní styl se zklidnil a vlastně je teď docela v pořádku...

a já pořád opravdu hodně zapomínám..
strašně pomalu si věci vybavuju.
nemyslí mi to.
hrozně často mi někdo tvrdí, že mi něco říkal a já nemám tušení...
dokonce se mi už stalo, že mi připomněli historku, co jsem JÁ vyprávěla a já netušila....

znepokojuje mě to.

zajdu si co nejdřív k doktorce, ať mě pošle někam na vyšetření...
najednou mě ale napadá, co bych vlastně dělala, kdyby mi něco našli...

já bych to asi nezvládla.....

Mám zase depresi...

10. března 2012 v 22:34 | Nadia |  deníček
Ok... zase je vše na nic...

mám depresi...

mám ve všem zmatek...

můj momentální přítel vs. ex, ke kterému mě pořád něco táhne
zdravý životní styl vs. kouření, na kterém jsem totálně závislá
hubnutí vs. alkohol, který mi pomáhá na vše nepříjemné zapomenout
mít přátelé vs. klid outsidera, kdy mi nikdo neleze na nervy
pracovat, mít nějaké vlastní finanční prostředky a tím i nezávislot na rodičích vs. užívat si naplno studentského života
chodit do školy, skutečně studovat vs. proplouvat a bavit se

když se na to teď tak koukám.... to co skutečně vnitřně chci, je asi vždy možnost 2.
co ale vím, že je správné, je možnost 1.
nenávidím se za to, že chci možnost 2.
nenávidím se, že chci být lemra.
že chci být alkáč, kuřák a holka bez hrdosti, co se vrátím k bývalému příteli.
nesnáším se za to, že jsem mu dnes napsala a šli jsme se projít na Petřín.
a ačkoliv to bylo vcelku nevinná procházka, já si chtěla představovat, že jsme stále spolu.. a někdy jsem i docela dobře zapomněla, že to tak není.

jsem příšerná.

proč proboha nemůžu dělat jedno nebo druhý, ale pořádně a být u toho spokojená.

Byla to pecka!

5. března 2012 v 22:37 | Nadia |  good
Tak jak jsem naposled psala, že máme v neděli premiéru první divadelní hry našeho amatérského divadelního spolku, tak musím říct, že to byla PECKA!
já se tak bála, že to bude trapné.. že tam budeme za totální blázny..

ale mělo to opravdu úspěch.

všichni se bavili, smáli, hrozně dlouho nám tleskali na konci a všichni nás chválili.. fakt se to moc povedlo :)

i přes pár lehčích kiksů...

ale opravdu se mi ulevilo.. poslední dva týdny mi tohle hodně leželo v hlavě..

:)